Musím říct, že je velká škoda, že je Japonsko tak daleko. Do střediska Schichikashiyuku, kde se závody konaly, jsme cestovali více než 20 hodin. Nejdříve dvě hodiny na letiště do Vídně, následně dvě hodiny do Paříže (přes kterou jsme letěli kvůli cenové výhodnosti letenek), následně 13 hodin do Tokia a z něj ještě šest hodin autobusem na sever do lyžařského střediska Schichikashiyuku. Hned po příjezdu všechny potěšil pohled na svah. Tráva byla na úrovni českých golfových hřišť, jen ten sklon byl o chlup větší. Celková délka svahu byla pro potřeby travního lyžování bohatě dostačující – ani se nestartovalo z vrchu. Podle toho, co říkala Yukyio, se shora startovalo nedávno jen jednou a skončilo to vícenásobným odvozem na lékařské ošetření – jo, kdyby tak někdy byli třeba v Tišnově 
. Takuya pak ještě doplnil, že se jedná o jeden z nejtěžších svahů, který v Japonsku mají.
Zde si dovolím trochu vlastního názoru. Chápu, že není ve finančních možnostech českých nebo evropských provozovatelů a organizátorů pořídit si nové svahy, ale právě svahy jsou to, co nám chybí k dalšímu rozvoji travního lyžování i mezi veřejností (uvidíme, jak se prosadí Čenkovice, Horní Lhota a Branná, které se
ucházely o dotace z Ministerstva pro místní rozvoj). Jít se svézt v Japonsku na mírně nakloněné golfové hřiště je radost a zvládne to snad každý. Na straně druhé si třeba nedovedu představit, že by do Tišnova jezdili turisti za volným ježděním. Profily a povrchy svahů jistě také souvisí s technikou jízdy kterou předváděli nejen ti starší, ale i ti nejmladší. Oni totiž nemusí při jízdě ze svahu „bojovat o život“ a mají dost času věnovat se technice jízdy. Ve výsledku jsem měl pocit, že moje technika pokulhává i za 8letými dětmi.
No ale zpět k závodům. Pořadatelé nám zajistili velmi pěkné ubytování jen asi 200m pod svahem v pěkných dřevěných domcích s výhledem přímo na svahy (krom svahu pro travní lyžování zde byli i svahy určené pro zimu). Nedaleko od domů někteří viděli opice...alkohol nepili, já u toho nebyl a tedy je neviděl, ale budu jim věřit. Bohužel zdokumentováno to fotoaparátem není.
Samostatnou kapitolou byla organizace závodu. Při zahájení nechyběla ani princezna (ne ta která nedávno porodila potomka trůnu, ale ta druhá), ale pro mě osobně hlavní perličkou zahájení bylo vystoupení s bubny (video je v sekci videí a také na konci toho článku). V sobotu a v neděli pak pořadatelé naplánovali vždy po jednom slalomu a jednom obřím slalomu denně, tedy čtyři kola na každý den. Pokud se sečtou všechny kategorie, startovalo okolo 80 závodníků a závodnic. Program začínal ráno okolo sedmé hodiny ranní tréninkem a končil odjetím dvou kol slalomu a dvou kol obřího slalomu před třetí hodinou odpolední. Ani se mi nechtělo věřit, že časy startů a prohlídek byly dané přesně na minuty (start třeba na 9:32), ale hlavně že časy se dodržovaly. Jakmile do cíle dojíždělo startovní číslo 30 už byly připraveny předběžné výsledky první patnáctky a do deseti minut po dojetí posledního závodníka byla postavena trať dalšího kola (tratě se stavěly vždy den předem, kdy se označilo místo každé brány a přestavba tak byla velmi rychlá).
Co do výsledků se výkony Japonců začali zvedat. Především mezi ženami dokázala Yukiyo zatápět i Zuzce Gardavské s Peťou Mlejnkovou. Mezi muži se o pozici nejlepšího Japonce bojovalo mezi Takuyou Asukai a Yashima Tetuyou. Výsledky české výpravy asi není potřeba příliš komentovat, mezi muži 3× vyhrál Jiří Russwurm (SL a 2×GS) a jednou Martin Štěpánek (SL). Mezi ženami se dařilo Zuzce Gardavské, která si domů vezla 3 zlatky a jedno stříbro.
V neděli, po ukončení závodů, jsme se vydali na cestu zpět do Tokia, kde jsme zůstali do pondělních čtyř hodin odpoledne. Měli jsme tak v pondělí čas na prohlídku Tokia. Jako průvodce s námi vyrazila Yukyio a její přátelé. Ti nám nejdříve ukázali tradiční část s buddhistickým chrámem a drobnými obchůdky. Následně jsme se přesunuli to Akihabara Electronic Town, kde jsme se dívali po elektronice.
Celkově si tak ze závodů odvážím velmi pěkné zážitky.
PS: v sekci Video si můžete prohlédnout videa ze závodů.
PS2: a zde již ono slibované video s bubny ze zahájení (děkuji Fure, že natáčela jejím foťákem):
. Takuya pak ještě doplnil, že se jedná o jeden z nejtěžších svahů, který v Japonsku mají.Zde si dovolím trochu vlastního názoru. Chápu, že není ve finančních možnostech českých nebo evropských provozovatelů a organizátorů pořídit si nové svahy, ale právě svahy jsou to, co nám chybí k dalšímu rozvoji travního lyžování i mezi veřejností (uvidíme, jak se prosadí Čenkovice, Horní Lhota a Branná, které se
ucházely o dotace z Ministerstva pro místní rozvoj). Jít se svézt v Japonsku na mírně nakloněné golfové hřiště je radost a zvládne to snad každý. Na straně druhé si třeba nedovedu představit, že by do Tišnova jezdili turisti za volným ježděním. Profily a povrchy svahů jistě také souvisí s technikou jízdy kterou předváděli nejen ti starší, ale i ti nejmladší. Oni totiž nemusí při jízdě ze svahu „bojovat o život“ a mají dost času věnovat se technice jízdy. Ve výsledku jsem měl pocit, že moje technika pokulhává i za 8letými dětmi.No ale zpět k závodům. Pořadatelé nám zajistili velmi pěkné ubytování jen asi 200m pod svahem v pěkných dřevěných domcích s výhledem přímo na svahy (krom svahu pro travní lyžování zde byli i svahy určené pro zimu). Nedaleko od domů někteří viděli opice...alkohol nepili, já u toho nebyl a tedy je neviděl, ale budu jim věřit. Bohužel zdokumentováno to fotoaparátem není.
Samostatnou kapitolou byla organizace závodu. Při zahájení nechyběla ani princezna (ne ta která nedávno porodila potomka trůnu, ale ta druhá), ale pro mě osobně hlavní perličkou zahájení bylo vystoupení s bubny (video je v sekci videí a také na konci toho článku). V sobotu a v neděli pak pořadatelé naplánovali vždy po jednom slalomu a jednom obřím slalomu denně, tedy čtyři kola na každý den. Pokud se sečtou všechny kategorie, startovalo okolo 80 závodníků a závodnic. Program začínal ráno okolo sedmé hodiny ranní tréninkem a končil odjetím dvou kol slalomu a dvou kol obřího slalomu před třetí hodinou odpolední. Ani se mi nechtělo věřit, že časy startů a prohlídek byly dané přesně na minuty (start třeba na 9:32), ale hlavně že časy se dodržovaly. Jakmile do cíle dojíždělo startovní číslo 30 už byly připraveny předběžné výsledky první patnáctky a do deseti minut po dojetí posledního závodníka byla postavena trať dalšího kola (tratě se stavěly vždy den předem, kdy se označilo místo každé brány a přestavba tak byla velmi rychlá).Co do výsledků se výkony Japonců začali zvedat. Především mezi ženami dokázala Yukiyo zatápět i Zuzce Gardavské s Peťou Mlejnkovou. Mezi muži se o pozici nejlepšího Japonce bojovalo mezi Takuyou Asukai a Yashima Tetuyou. Výsledky české výpravy asi není potřeba příliš komentovat, mezi muži 3× vyhrál Jiří Russwurm (SL a 2×GS) a jednou Martin Štěpánek (SL). Mezi ženami se dařilo Zuzce Gardavské, která si domů vezla 3 zlatky a jedno stříbro.
V neděli, po ukončení závodů, jsme se vydali na cestu zpět do Tokia, kde jsme zůstali do pondělních čtyř hodin odpoledne. Měli jsme tak v pondělí čas na prohlídku Tokia. Jako průvodce s námi vyrazila Yukyio a její přátelé. Ti nám nejdříve ukázali tradiční část s buddhistickým chrámem a drobnými obchůdky. Následně jsme se přesunuli to Akihabara Electronic Town, kde jsme se dívali po elektronice.
Celkově si tak ze závodů odvážím velmi pěkné zážitky.
PS: v sekci Video si můžete prohlédnout videa ze závodů.
PS2: a zde již ono slibované video s bubny ze zahájení (děkuji Fure, že natáčela jejím foťákem):
{mgmediabot}video/Japan_bubny_1.flv|false|480|360{/mgmediabot}
První video s bubny je kratší, ale mnohem dynamičtější
První video s bubny je kratší, ale mnohem dynamičtější
{mgmediabot}video/Japan_bubny_2.flv|false|480|360{/mgmediabot}
Druhé video je delší (cca 4minuty)
Druhé video je delší (cca 4minuty)
Organizároři FIS závodu, který se konal v Olešnici v Orlických horách, zařadili do programu i pokus o vytvoření nového rekordu v rychlosti na travních lyžích. Na start se nakonec odhodlalo 5 závodníků z celkového počtu 60, kteří byli přítomni. Jízdou rovně ze svahu jsme se pokoušeli vylepšit zápis v Guinessově knize rekordů, který činil 87 km/h. To se mi povedlo v obou jízdách, kdy první dosažená rychlost činila 88 km/h a v druhé jízdě jsem pak jel rychlostí 94 km/h. K tomu jsem použil lyže X-Race, které vyrábím a prodávám. 
Svah v Marbacheggu je charakteristický značnou členitostí a vysokými rychlostmi především při super-g. Jako první se jel obří slalom, který stavěl Clemens Caderas a druhé kolo Rudy Morscher. Výsledkem bylo vítězství Anna-Leny Budenbender (GER), na druhém místě Ingrid Hirschhofer (AUT) a třetí mladičká, ale nadějná závodnice Jaqueline Gerlach (AUT).
Po delší pauze, ve které se konalo juniorské Mistrovství světa v Horní Lhotě u Opavy, jsme se opět vydali na zahraniční FIS závody. Tentokrát do Švýcarska, konkrétně do Bommeli. Na rychlém a klouzavém svahu v Bommeli se jel slalom a obří slalom. 
Dnes se trochu se zpožděním poohlídneme zpět za uplynulým víkendem. Konal se již druhý závod OR Poháru v Dlouhoňovicích u Žamberku. Jedná se o velmi hezký svah s příjemným povrchem na kterém je radost jezdit. Jen trochu škoda toho sklonu a délky - sklon je relativně mírný a délka krátká. Ale jinak velmi pěkně připravené závody. Kvůli délce se jel sprint slalom na čtyři kola, každé o délce cca 20 sekund. Oba dny stavěli Ládis s Danem, kteří vsadili na klasiku - žádné extra obtížné stavby. Jen v neděli bylo druhé kolo trochu rychlejší, ale ve srovnání s Novým Městem nic zvláštního. 
*
*
Na tisíc kilometrů dlouhou cestu z Brna do Altenseelbachu, místa dějiště prvních letošních FIS závodů, se vydali členové reprezentačního A družstva (krom Lukáše Brýdla, který dokončuje zkoušky). Po celou cestu nás provázel vytrvalý déšť, který ustal až v sobotu nad ránem. Svah tak byl řádně nasáklý vodou a tráva hodně kluzká. Celkově byl právě kluzký povrch hlavním nepřítelem, protože ani trochu strmější sklon ani cesta tolik problémů nečinily. Každopádně to bylo pro všechny stejné. 
stavbám Michala Waligory). Ovšem horší bylo kolo druhé, kdy se jako stavitel dostal ke slovu Rudy Morscher. Ten předvedl, jak se stavitel může zaleknout rychlosti travních lyží a dělal vše aby stavba byla co nejpomalejší. Takže z toho byl pěkný paskvil. Lehl si i vedoucí jezdec po prvním kole – Fausto Cerentin, drobné nepříjemnosti měl i Edo Frau (kterému to ale stačilo na druhé místo). Vyhrál domácí závodník Florian Goeldner. Problémy měli i čeští závodníci, kteří se kromě Jirky Fuchse a Petry Mlejnkové po cestě dolů po svahu váleli v blátě. Tedy až na Jirku Russwurma, ten sice bojoval, ale nevybojoval už první kolo.
FIS_Grasski_Altenseelbach_2006.pdf
V Tišnově se o Velikonočním víkendu poprvé lyžovalo na trávě. V sobotu si krom místních Tišnováků přijeli zalyžovat i Fuchsík s Vechysem a Peťou Mlejnkovou. V neděli jsem tam byl já a Veronika Šustrová. No musím říct, že svezení bylo velmi pěkné, protože svah je stále hodně měkký a lyže pořádně ani nejely. Ještě musím popřát rychlé uzdravení všem travním marodům v podání Michala Klimeše (koleno) a Jindry Ježe (taky koleno). 
Posledním závodem roku 2005 bylo Mistrovství České Republiky v lyžování na trávě, které se konalo ve Frýdlantu u Liberce. Na závodníky a diváky čekalo poměrně nevlídné počasí, kdy téměř celou sobotu pršelo. V neděli pak vykouklo slunce, ale teploty se ráno pohybovali jen těsně nad bodem mrazu...tedy ideální čas říct trávě sbohem a pomalu se přeorientovat opět na sníh. 
