Jistě mnozí z vás nesnáší mytí travních lyží stejně jako já. Byl jsem proto moc zvědav jak obstojí myčka na travní lyže od Zickbauera. Myčku jsem proto zakoupil a vyzkoušel. Myčku lze použít na lyže až do délky 95cm včetně. Vyrobená je z nerezu, takže je dostatečně pevná a přitom odolná proti rzi.
Pro roztočení myčky je potřeba vrtačka. Ta není součástí. Zde se hodí dodat, že roztočení především tréninkových lyží je potřeba opravdu hodně silnou vrtačku. Pro první test jsem použil nejlevnější model za cenu pod 500kč a po chvíli se z ní začalo "čoudit". Druhý pokus s aku vrtačkou na 24V již byl bez problémů a moje 95cm dlouhé lyže X-Race Cup, které jsem jel v Traisenu a opět použiji v Opavě byly pěkně vymyté.
Fotografie:
Ve dnech 28-29.4.2007 jsem v menší vesnici na Šumavě zvané Nezdice presentoval travní lyžování. Zde bych měl hned na úvod poděkovat panu Josefu Hlaváčovi, který mě pozval. K mému milému překvapení přišlo poměrně hodně lídí se zájmem nejen se podívat na ty blázny co v létě lyžují na trávě, ale dokonce si to vyzkoušet na vlastní kůži. Takže byť jsem neměl čas počítat každého zájemce, jistě jich v sobotu aspoň 20 travní lyže vyzkoušelo a podle poslední domluvy by i část z nich měla travní lyže zkoušet dál. 
Podobně jako české representační družstvo absolvovalo soustředění ve Frýdlantu, Horní Lhotě a Českých Petrovicích tak i naši japonští kamarádi trénovali a připravovali se na novou sezónu. Zde musím poděkovat Asuce Ishikawa, která mi zaslala fotografie a informace o tréninku (tady myslím spíše kde trénink probíhal než jak – co do kvality tréninku bychom mohli ostatní státy vyučovat). 
Máme krátkodobou tradici ukončit sezónu plesem. A jelikož museum v Moravské Třebové se zatím ukazuje jako dostatečné, mohli jsme se tam sejít i letos. Všemu předcházela valná hromada úseku travního lyžování, kde se hodnotil uplynulý rok a nastínil rok příští. 
Musím říct, že je velká škoda, že je Japonsko tak daleko. Do střediska Schichikashiyuku, kde se závody konaly, jsme cestovali více než 20 hodin. Nejdříve dvě hodiny na letiště do Vídně, následně dvě hodiny do Paříže (přes kterou jsme letěli kvůli cenové výhodnosti letenek), následně 13 hodin do Tokia a z něj ještě šest hodin autobusem na sever do lyžařského střediska Schichikashiyuku.
. Takuya pak ještě doplnil, že se jedná o jeden z nejtěžších svahů, který v Japonsku mají.
ucházely o dotace z Ministerstva pro místní rozvoj). Jít se svézt v Japonsku na mírně nakloněné golfové hřiště je radost a zvládne to snad každý. Na straně druhé si třeba nedovedu představit, že by do Tišnova jezdili turisti za volným ježděním. Profily a povrchy svahů jistě také souvisí s technikou jízdy kterou předváděli nejen ti starší, ale i ti nejmladší. Oni totiž nemusí při jízdě ze svahu „bojovat o život“ a mají dost času věnovat se technice jízdy. Ve výsledku jsem měl pocit, že moje technika pokulhává i za 8letými dětmi.
Samostatnou kapitolou byla organizace závodu. Při zahájení nechyběla ani princezna (ne ta která nedávno porodila potomka trůnu, ale ta druhá), ale pro mě osobně hlavní perličkou zahájení bylo vystoupení s bubny (video je v sekci videí a také na konci toho článku). V sobotu a v neděli pak pořadatelé naplánovali vždy po jednom slalomu a jednom obřím slalomu denně, tedy čtyři kola na každý den. Pokud se sečtou všechny kategorie, startovalo okolo 80 závodníků a závodnic. Program začínal ráno okolo sedmé hodiny ranní tréninkem a končil odjetím dvou kol slalomu a dvou kol obřího slalomu před třetí hodinou odpolední. Ani se mi nechtělo věřit, že časy startů a prohlídek byly dané přesně na minuty (start třeba na 9:32), ale hlavně že časy se dodržovaly. Jakmile do cíle dojíždělo startovní číslo 30 už byly připraveny předběžné výsledky první patnáctky a do deseti minut po dojetí posledního závodníka byla postavena trať dalšího kola (tratě se stavěly vždy den předem, kdy se označilo místo každé brány a přestavba tak byla velmi rychlá).
Organizároři FIS závodu, který se konal v Olešnici v Orlických horách, zařadili do programu i pokus o vytvoření nového rekordu v rychlosti na travních lyžích. Na start se nakonec odhodlalo 5 závodníků z celkového počtu 60, kteří byli přítomni. Jízdou rovně ze svahu jsme se pokoušeli vylepšit zápis v Guinessově knize rekordů, který činil 87 km/h. To se mi povedlo v obou jízdách, kdy první dosažená rychlost činila 88 km/h a v druhé jízdě jsem pak jel rychlostí 94 km/h. K tomu jsem použil lyže X-Race, které vyrábím a prodávám. 
Svah v Marbacheggu je charakteristický značnou členitostí a vysokými rychlostmi především při super-g. Jako první se jel obří slalom, který stavěl Clemens Caderas a druhé kolo Rudy Morscher. Výsledkem bylo vítězství Anna-Leny Budenbender (GER), na druhém místě Ingrid Hirschhofer (AUT) a třetí mladičká, ale nadějná závodnice Jaqueline Gerlach (AUT).
